Naučné stezky

Jílovské zlaté doly

Naučná stezka „Jílovské zlaté doly“ byla zřízena jako doplněk stálé expozice v roce 1988 a je stále doplňována a vylepšována. Je vedena většinou po polních cestách a je přístupná po celý rok. Má dvě trasy, z toho jednu okružní. Každá měří 4,5 km. Obě začínají u kostela sv. Vojtěcha na Masarykově náměstí asi 40m od vchodu do muzea. Jednosměrná větev končí v Kamenném Přívoze. Na jednotlivých stanovištích jsou panely s podrobnými informacemi. Základní texty z jednotlivých stanovišť naleznete v sekci dokumentů ke stažení. V současné době se připravuje úprava a částečná změna trasy naučné stezky tak, aby vedla ke všem zpřístupněným zlatým štolám.

Průvodce naučnými stezkami

Naučná stezka Sekanka – Klášter na Ostrově – Sv. Kilián

Naučná stezka Svatojánské proudy
Ke stažení v PDF

1 Průvodce svatojánské proudy

2 Svatojanske_proudy

Naučná stezka Zvolská Homole
Ke stažení v PDF

3 Zvolska_homole_back

4 Zvolska_homole

Naučná stezka Medník
Ke stažení v PDF

6 Mednik

5 Mednik_back


Okružní trasy

(Jílové – rozhledna na Pepři – Jílové )

Prezentace ke stažení: Jílové – rozhledna Pepř – Jílové

(Jílové – Horní Studené – Jílové)

MASARYKOVO NÁMĚSTÍ V JÍLOVÉM U PRAHY

(stanoviště č. 1)

DCF 1.0Střed města je památkovou zónou. Dominantní stavbou je radnice (14.st.), barokně upravená v 18. století. V dolní části náměstí se tyčí věž gotického kostela sv. Vojtěcha (13.st.). Kostel je obklopen parkem s památkově chráněným dubem.

Pozoruhodný je dům Mince, ve kterém do roku 1420 byl královský horní úřad, dnes sídlo muzea. Hornická obec vzniká od 13. století, kolem roku 1350 povýšil Karel IV. Jílové na královské zlatohorní město. Po husitských válkách již nikdy nedosáhlo dřívější slávy. Dnes je Jílové centrem rekreačního regionu, má přes 4000 stálých obyvatel (s přilehlými obcemi ve správě města). V letních měsících, díky husté rekreační zástavbě, zde pobývá přes 10.000 lidí.


U SVATÉ ANNY

(stanoviště č. 2)

s2Výklenková kaplička jedné z patronek horníků. Asi 100 m jihovýchodně býval důl Petr (zpustošen husity r. 1420). Prostor dolu a okolí byl po staletí rekultivován, dnes je pokryt loukami. Z místa dolu Petr je severním směrem pěkný výhled na město, jižně přes údolí Sázavy na vrcholky Středočeské pahorkatiny.


ODKALIŠTĚ

(stanoviště č. 3)

s3V provozu 1953 – 1968, je zde uloženo asi 420.000 tun odpadu z úpravny jílovských zlatodolů. Jádro odkaliště je tvořeno plastickými šedočernými kaly ze zpracování chvaletických manganových rud v 50. letech.

Odkaliště bylo spojeno s úpravnou zlatonosných rud ve Studeném 300 m dlouhým nadzemním potrubím. Dnes je zde zalesněná plošina, ukázka dobré rekultivace krajiny.

Ve vodě, odtékající do údolí na východě, nebyly nikdy prokázány škodlivé obsahy kyanidů, rtuti či jiných toxických látek, používaných při získávání zlata.


KOCOURSKÉ DOLY

(stanoviště č. 4)

s4Kocourské žilné pásmo se táhne v délce 3,5 km od řeky Sázavy k jižnímu kraji města Jílového. V průběhu staletí patřilo k druhému nejvýznamnějšímu pásmu a pracova se zde na mnoha desítkách dolů.

Kocourským pásmem prochází i nejdelší štola jílovského zlatohorního revíru – štola Stasrokocourská, jejíž délka je přes dva kilometry.

Terénní nerovnosti v lese, nazývané pinky (nálevkovité prohlubně), jsou dokladem někdejší nehluboké těžby ze zvětralých částí žil a pozůstatkem zasypaných starých , mnohdy velmi rozsáhlých, zlatých dolů.


DŮL PEPŘ, ZÁVOD HAKI

(stanoviště č. 5)

s6Pepř byl hlavním těžebním dolem v revíru v poslední etapě těžby v letech 1958 – 1968. V hloubce 150 m byl spojen s Bohulibskou jámou, Zde se vytěžená ruda vytahovala do úpravny, která v uvedeném období vyprodukovala 1.133 kg zlata.

Po uzavření dolů v roce 1968 se budova úpravny spolu s nově postavenými halami stala součástí závodu HAKI, který vyrábí lešení.


VYHLÍDKA PEPŘ

(stanoviště č. 6)

s7Okolí vrchu Pepře je zajímavé nejen jako produktivní zlatonosné území , ale i z hlediska přírodovědného a krajinného. Výhled jižním směrem na Středočeskou pahorkatinu od Blaníku přes vrchy kolem Votic až po Chlum a Neštětickou horu u Neveklova.

Z opačné strany kopce je výhled na Brdy. Na vrcholu pepře je vodárenské zařízení a telekomunikační věž. V roce 2008 byla zpřístupněna 30 m vysoká rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 21 m, která při dobré viditelnosti umožní vidět i vzdálené objekty (Říp, Ještěd, Blaník).


DOLY ŠLOJÍŘSKÉHO PÁSMA

(stanoviště č.7)

s8Nejslavnější zlatonosné pásmo revíru je možno sledovat v délce 8 km od řeky Sázavy u Luk pod Medníkem až do lesů za Radlíkem. Stopy po někdejším dolování jsou následnými rekultivacemi pro laika téměř zahlazeny. Často jedinými znaky dřívějších bohatých dolů jsou remízky v polích.

Dřevěný kříž zde usadil Okrašlovací spolekna místě kde stával „Lucký“ či „Bílý kříž“.Polní cestou je odtud výchozí bod okružní trasy naučné stezky vzdálen 1 km.
NAHORU


(Jílové – Horní Studené – Dolní Studené – Kamenný Přívoz)

 Jednosměrná větev naučné stezky

Od Regionálního muzea v Jílovém u Prahy je vedena zpočátku po trace okružní až do Horního Studeného (mezi stanoviště č. 4 a 5). Asi 100 m za stanovištěm č.4 odbočuje jednosměrná větev do údolí, její stanoviště jsou označena velkými písmeny.

BEJČKOVA STROUHA, DŮL ANNA

(stanoviště „A“)

a1Při ústí této strouhy je žíla Anna. Byla otevřena 1 18. století stejnojmennou štolou a jámou. Nad strouhou stojí nová hala závodu HAKI. Tudy vedl visutý kalovod ze závodu na dřevěné konstrukci.


ŽILNÍKY KLOBÁSSKÉHO PÁSMA

(stanoviště „B“)

a2Úzké údolí v Dolním Studeném bylo v minulém tisíciletí hojně hornicky využíváno. Svědčí o tom mnoho jam ve stráni a pinková pole většinou bez časového určení a jména. Pramen u cesty je výtokem důlních vod ze štoly sv. Prokopa.


ŠTOLA SV. JOSEFA

(stanoviště „C“)

a3Studenský potok kříží druhé historicky nejvíce dobývané Kocourské žilné pásmo. Jedna z mnoha starých důlních prací – štola Josef – je od roku 2002 muzeem zpřístupněna. V roce 2008 byla asi 100 m směrem po cestě dolů otevřena št. sv. A. Paduánského. V pokladně lze získat turistické známky, odbornou literaturu a drobné suvenýry. V okolí štoly Josef je celá řada historicky významných hornických prací, např ústí Starokocourské štoly.


KOCOURSKÝ VIADUKT, GABRO VE STUDENÉM

(stanoviště „D“)

Železniční viadukt je technický unikát, klene se přes rokli Kocour ve výšce 41,5 m, jde o nejvyšší kamenný most ve střední Evropě. Vybudován byl v létech 1897 -1900, vlaky po něm jezdí od roku 1900, aniž by dodnes nesl známky nejmenšího poškození.

Proti proudu potoka, nad viaduktem, je soutěska s výškovým prahem, který je tvořen tělesem tvrdé černé horniny – gabra.(Na horní hraně je vedena štola sv. A. Paduánského). Gabro je kameníky ceněno hlavně pro výrobu náhrobních desek a pomníků.

V minulosti se nejblíže těžilo v Peceradech.


ŽAMPACH

(stanoviště „E“)

Území pravého břehu Sázavy bylo zvláště v dobách intenzivnější těžby zlata hojně využíváno. Voda poháněla stroje k drcení a mletí rudy a k oddělení zlata od rmutu (mlýny, puchýrny, stoupovny aj).

Zde také končil vodní náhon od Kamenného Přívozu dlouhý 1400 m. Měl sloužit pro pohon vodotěžného stroje k odvodnění dolů. Budova kolovny dodnes stojí. Zajímavá je i „Vila Žampach“, bývalé sídlo někdejšího majitele zlatých dolů, Josefa Wanga.


STYK HORNIN JÍLOVSKÉHO PÁSMA A STŘEDOČESKÉHO PLUTONU

(stanoviště „F“)

Na skalní stěně je patrný kontakt středočeského plutonu a horninami jílovského pásma. Proti proudu řeky jesou vyvřeliny středočeského plutonu, za potokem pak přeměněné horniny tzv. jílovského pásma, které sjou zlatonosné (lidově styk „žuly s břidlicí“).

V těchto místech býval přívoz, známý z románů J. Morávka. Odkrytá skála je stěnou bývalého lomu, odkud se bral kámen na stavbu Kocourského viaduktu. Na skále je výskyt zajímavých rostlin, například tařice skalní.


VODNÍ NÁHON, ŘEKA SÁZAVA

(stanoviště „G“)

b7Vodní náhon v Kamenném Přívozu na Žampach byl postaven v letech 1836-1841. Od objektu továrny je zasypá. Sázava od Kamenného Přívozu do Pikovic má spád 3,4 o/oo.Průměrná roční teplota vody je 10o C, průměrný průtok vody je 20 m3/s. Peřeje řeky (a celý úsek Týnec – Pikovice) má vodáckou obtížnost WW II. Půjčovna lodí je v Týnci.


 

KAMENNÝ PŘÍVOZ

(stanoviště „H“)

V 11. století zde vznikla osada Přívozec na staré zemské cestě z Prahy přes Bechyni na Linec. Hlavní obživou obyvatel v minulých stoletích bylo plavení dřeva po Sázavě, práce v lomech (nedaleko Požárské lomy nad Prosečnicí) a v jílovských dolech při těžbě zlata.

V č.p. 16 se narodil spisovatel dolního Posázaví Jan Morávek. Stanice autobusu , žel. zastávka 1 km.