Naučná stezka Jílovské zlaté doly

Naučná stezka „Jílovské zlaté doly“ byla zřízena jako doplněk stálé expozice v roce 1988 a je stále doplňována a vylepšována. Je vedena většinou po polních cestách a je přístupná po celý rok.

Obnovená naučná stezka Jílovské zlaté doly má dvě trasy:

  • okružní trasa cca 4 km (asi 2 hod.) s 8 zastaveními vás zavede na místa historických dolů v nejbližším okolí Jílového: sv. Anna a důl Petr, odkaliště a doly kocourského pásma, Horní Studené s dolem Pepř a úpravnou, vrch Pepř s rozhlednou, šlojířské pásmo s dolem Rotlev, Jílové náměstí;
  • jednosměrná trasa cca 5 km (asi 3 hod.) navazuje na okružní trasu v Horním Studeném a na 8 zastaveních seznamuje s geologií jílovského revíru, pozůstatky dolování na klobáském a kocourském pásmu vč. prohlídky historických štol sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského, Žampach s železničním viaduktem přes kocourskou rokli, náhon kaňonovitým údolím Sázavy s geologickým profilem styku hornin jílovského pásma s granitoidy středočeského plutonu a Kamenný Přívoz.

Na jednotlivých stanovištích jsou panely s podrobnými informacemi.

Průvodce naučnými stezkami

 

Okružní trasy

(Jílové – rozhledna na Pepři – Jílové )

Prezentace ke stažení: Jílové – rozhledna Pepř – Jílové

(Jílové – Horní Studené – Jílové)

MASARYKOVO NÁMĚSTÍ V JÍLOVÉM U PRAHY

(stanoviště č. 1)

DCF 1.0Střed města je památkovou zónou. Dominantní stavbou je radnice ze 14. století, barokně upravená v 18. století. V dolní části náměstí se tyčí věž gotického kostela sv. Vojtěcha ze 13. století. Kostel je obklopen parkem s památkově chráněným dubem.

Pozoruhodný je dům Mince, ve kterém byl do roku 1420 královský horní úřad. Dnes je tento dům sídlem Regionálního muzea. Hornická obec vzniká od 13. století. Kolem roku 1350 povýšil Karel IV. Jílové na královské zlatohorní město. Po husitských válkách již nikdy nedosáhlo dřívější slávy. Dnes je Jílové rekreačním centrem regionu, má přes 4000 stálých obyvatel (s přilehlými obcemi ve správě města). V letních měsících zde pobývá, i díky husté rekreační zástavbě, přes 10.000 lidí.


U SVATÉ ANNY

(stanoviště č. 2)

s2Výklenková kaplička jedné z patronek horníků. Asi 100 m jihovýchodně býval důl Petr (zpustošen husity r. 1420). Prostor dolu a okolí byl po staletí rekultivován, dnes je pokryt loukami. Z místa dolu Petr je severním směrem pěkný výhled na město, jižně pak na vrcholky Středočeské pahorkatiny.


 

 

ODKALIŠTĚ

(stanoviště č. 3)

s3Bývalo v provozu v letech 1953 – 1968, je zde uloženo asi 420.000 tun odpadu z úpravny jílovských zlatých dolů. Jádro odkaliště je tvořeno plastickými šedočernými kaly ze zpracování chvaletických manganových rud v 50. letech.

Odkaliště bylo spojeno s úpravnou zlatonosných rud ve Studeném 300 m dlouhým nadzemním potrubím. Dnes je zde zalesněná plošina, ukázka dobré rekultivace krajiny.

Ve vodě, odtékající do údolí na východě, nebyly nikdy prokázány škodlivé obsahy kyanidů, rtuti či jiných toxických látek, používaných při získávání zlata.


KOCOURSKÉ DOLY

(stanoviště č. 4)

s4Kocourské žilné pásmo se táhne v délce 3,5 km od řeky Sázavy k jižnímu kraji města Jílového. V průběhu staletí patřilo k druhému nejvýznamnějšímu pásmu a pracovalo se zde na mnoha desítkách dolů.

Kocourským pásmem prochází i nejdelší štola jílovského zlatohorního revíru – štola Starokocourská, jejíž délka je přes dva kilometry.

Terénní nerovnosti v lese, nazývané pinky (nálevkovité prohlubně), jsou dokladem někdejší nehluboké těžby zvětralých částí žil a pozůstatkem zasypaných starých , mnohdy velmi rozsáhlých, zlatých dolů.


DŮL PEPŘ, ZÁVOD HAKI

(stanoviště č. 5)

s6Pepř byl hlavním těžebním dolem revíru v poslední etapě těžby v letech 1958 – 1968. V hloubce 150 m byl spojen s bohulibskou jámou. Zde se vytěžená ruda vytahovala do úpravny, která v uvedeném období vyprodukovala 1.133 kg zlata.

Po uzavření dolů v roce 1968 se budova úpravny spolu s nově postavenými halami stala součástí závodu HAKI, který vyrábí lešení.

 

VYHLÍDKA PEPŘ

(stanoviště č. 6)

s7Okolí vrchu Pepře je zajímavé nejen jako produktivní zlatonosné území, ale i z hlediska přírodovědného a krajinného. Výhled jižním směrem se upíná na Středočeskou pahorkatinu od Blaníku přes vrchy kolem Votic až po Chlum a Neštětickou horu u Neveklova.

Z opačné strany kopce je výhled na Brdy. Na vrcholu pepře je vodárenské zařízení a telekomunikační věž. V roce 2008 byla zpřístupněna 30 m vysoká rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 21 m, která při dobré viditelnosti umožní vidět i vzdálené objekty (Říp, Ještěd, Blaník).


DOLY ŠLOJÍŘSKÉHO PÁSMA

(stanoviště č.7)

s8Nejslavnější zlatonosné pásmo revíru je možno sledovat v délce 8 km od řeky Sázavy u Luk pod Medníkem až do lesů za Radlíkem. Stopy po někdejším dolování jsou následnými rekultivacemi pro laika téměř zahlazeny. Často jedinými znaky dřívějších bohatých dolů jsou remízky v polích.

Dřevěný kříž zde usadil Okrašlovací spolek na místě, kde stával „Lucký“ či „Bílý kříž“. Polní cestou je odtud výchozí bod okružní trasy naučné stezky vzdálen 1 km.

 

 

DŮL ROTLEV

(stanoviště č.8)

Úvozová cesta „Kaštanky“ sleduje linii výchozu šlojířské žíly a pravděpodobně je částí středověké povrchové dobývky. Vlevo od „Kaštanky“ jsou zbytky odvalů historického Rotlevova dolu ze 14. století překryté haldami průzkumného dolu Rotlev ze druhé poloviny 20. století. Název dolu je odvozený od Jana Rotleva, mincmistra a bájného jílovského důlního podnikatele v době vlády Karla IV., (2. pol. 14. stol.) který – možná i z výtěžku jílovských dolů – nechal v Praze postavit palác, pozdější sídlo pražské university Karolinum. Hájkova Kronika česká (1530) uvádí odtud mimořádné nálezy zlata o hmotnosti až stovek kilogramů, které většina historiků neuznává – nelze však vyloučit jejich racionální základ.


(Jílové – Horní Studené – Dolní Studené – Kamenný Přívoz)

 Jednosměrná větev naučné stezky

Od Regionálního muzea v Jílovém u Prahy je stezka vedena zpočátku po trase okružní až do Horního Studeného (mezi stanoviště č. 4 a 5). Asi 100 m za stanovištěm č. 4 odbočuje jednosměrná větev do údolí, její stanoviště jsou označena velkými písmeny.

BEJČKOVA STROUHA, DŮL ANNA

(stanoviště „A“)

a1Při ústí této strouhy je žíla Anna. Byla otevřena v 18. století stejnojmennou štolou a jámou. Nad strouhou stojí nová hala závodu HAKI. Tudy vedl visutý kalovod ze závodu na dřevěné konstrukci.


 

 

 

ŽILNÍKY KLOBÁSSKÉHO PÁSMA

(stanoviště „B“)

a2Úzké údolí v Dolním Studeném bylo v minulém tisíciletí hojně hornicky využíváno. Svědčí o tom mnoho jam ve stráni a pinková pole většinou bez časového určení a jména. Pramen u cesty je výtokem důlních vod ze štoly sv. Prokopa.


 

 

ŠTOLA SV. JOSEFA

(stanoviště „C“)

a3Studenský potok kříží druhé historicky nejvíce dobývané Kocourské žilné pásmo. Jedna z mnoha starých důlních prací – štola sv. Josefa – je od roku 2002 muzeem zpřístupněna. V roce 2008 byla asi 100 m směrem po cestě dolů otevřena štola sv. A. Paduánského. V pokladně lze získat turistické známky, odbornou literaturu a drobné suvenýry. V okolí štoly Josef je celá řada historicky významných hornických prací, např. ústí Starokocourské štoly.


KOCOURSKÝ VIADUKT, GABRO VE STUDENÉM

(stanoviště „D“)

Železniční viadukt je technický unikát. Most se klene přes rokli Kocour ve výšce 41,5 m a jde tak o nejvyšší kamenný most ve střední Evropě. Vybudován byl v létech 1897 -1900, vlaky po něm jezdí od roku 1900, aniž by dodnes nesl známky nejmenšího poškození.

Proti proudu potoka nad viaduktem je soutěska s výškovým prahem, který je tvořen tělesem tvrdé černé horniny – gabra. Na horní hraně je vedena štola sv. A. Paduánského. Gabro je kameníky ceněno hlavně pro výrobu náhrobních desek a pomníků. V minulosti se nejblíže těžilo v Peceradech.


ŽAMPACH

(stanoviště „E“)

Území pravého břehu Sázavy bylo zvláště v dobách intenzivnější těžby zlata hojně využíváno. Voda poháněla stroje k drcení a mletí rudy a k oddělení zlata od rmutu (mlýny, puchýrny, stoupovny aj.).

Zde také končil vodní náhon od Kamenného Přívozu dlouhý 1400 m. Měl sloužit pro pohon vodotěžného stroje k odvodnění dolů. Budova kolovny dodnes stojí. Zajímavá je i „Vila Žampach“, bývalé sídlo někdejšího majitele zlatých dolů, Josefa Wanga.


STYK HORNIN JÍLOVSKÉHO PÁSMA A STŘEDOČESKÉHO PLUTONU

(stanoviště „F“)

Na skalní stěně je patrný kontakt středočeského plutonu s horninami jílovského pásma. Proti proudu řeky jsou vyvřeliny středočeského plutonu, za potokem pak přeměněné horniny tzv. jílovského pásma, které jsou zlatonosné (lidově styk „žuly s břidlicí“).

V těchto místech býval přívoz známý z románů J. Morávka. Odkrytá skála je stěnou bývalého lomu, odkud se bral kámen na stavbu Kocourského viaduktu. Na skále se vyskytují zajímavé rostliny, například tařice skalní.


VODNÍ NÁHON, ŘEKA SÁZAVA

(stanoviště „G“)

b7Vodní náhon v Kamenném Přívozu na Žampachu byl postaven v letech 1836-1841. Od objektu továrny je zasypán. Sázava od Kamenného Přívozu do Pikovic má spád 3,4 o/oo. Průměrná roční teplota vody je 10° C, průměrný průtok vody je 20 m3/s. Peřeje řeky (a celý úsek Týnec – Pikovice) má vodáckou obtížnost WW II. Půjčovna lodí je v Týnci.


 

 

KAMENNÝ PŘÍVOZ

(stanoviště „H“)

V 11. století zde vznikla osada Přívozec na staré zemské cestě z Prahy přes Bechyni na Linec. Hlavní obživou obyvatel v minulých stoletích bylo plavení dřeva po Sázavě, práce v lomech (nedaleko Požárské lomy nad Prosečnicí) a těžba zlata v jílovských dolech.

V č.p. 16 se narodil spisovatel dolního Posázaví Jan Morávek. Stanice autobusu i železniční zastávka jsou odtud vzdáleny asi 1 km.